Mat-Bike

Aktuálně www.mat-bike.cz

31. 10. 2016

Tak letos se konečně dočkáme!!! 5 let jsme ji odkládali. Vytáhneme zaprášené poznámky, přidáme pár nových typů na pěkná místa a začínáme to sázet do google maps....

CELÝ TEXT...

21. 6. 2016

Na začátek června máme nahlášenou dovolenou kvůli stěhování. Naštěstí jsme byli natolik chytří, že jsme využili každého volného víkendu už během května....

CELÝ TEXT...

20. 10. 2014

Pro letošní dovolenou jsou ve hře 2 zajímavé lokality. Jednu už odkládáme několik let, druhou se nám před dvěma lety nepodařilo dotáhnout do konce....

CELÝ TEXT...

Poslední aktualizace: 31.10.2016


BlueBoard.cz
TOPlist
Mat-Bike-Rumunsko 2014

Cestopis 2014 - Rumunsko


Pro letošní dovolenou jsou ve hře 2 zajímavé lokality. Jednu už odkládáme několik let, druhou se nám před dvěma lety nepodařilo dotáhnout do konce. Ano, je to Korsika a Rumunsko. Ať už to dopadne jakkoliv, na obě se moc těšíme. V květnu se domlouváme s kamarádem Jirkou a cílem se stává Rumunsko. Ještě 14 dní před odjezdem to ovšem nevypadá růžově. Jirku zlobí motorka a sami si jet Rumunsko netroufáme. Začínáme tedy chystat nouzový plán a to Korsiku. Naštěstí všechno dopadá dobře. Jirka má motorku v pořádku a Rumunsku už nestojí nic v cestě. Konečně po tolika letech nepojedeme sami. Trasu máme naplánovanou z roku 2012, jen provedeme pár úprav a změn. Všechno se chystá a plánuje na poslední chvíli, dokonce i servis motorek :-) Moje motorka je připravena v pátek večer a v neděli ráno máme vyrazit. Jsme ovšem klidní, byla v nejlepších rukou. V sobotu dopoledne ji ještě protáhnu po okolí a odpoledne honem balíme a chystáme.

24.8.2014 neděle (Domov – Alesd – 617,1 km): Budíček volíme na 6:30 hod. Jirka přijel už včera odpoledne, takže budeme vyrážet společně. Venku je 14 stupňů C a fouká silný vítr. Vyrážíme něco po 8. hodině směr Bratislava po dálnici.

Cesta ubíhá rychle, než se člověk rozkouká, už jsme za Bratislavou. Nemá cenu se moc rozepisovat, kromě zastávek na tankování, je to nezáživná cesta po dálnici.

Na SK-HU hranicích kupujeme dálniční známku na maďarské dálnice. Spíš bych měl říct, platíme elektronické mýtné. Registrační značku zapíšou do systému a dostáváme jen doklad o zaplacení. 10 dní stálo pro motorku 6,5EUR.

Maďarsko proletíme po dálnici, stavíme jen na tankování, jídlo a pauzy.

madarsko Pauza v Maďarsku

Po sjezdu z dálnice pokračujeme směrem na město Oradea po okreskách. Krajina je tu naprosto nezáživná. Naše tempo je 20-30km/h nad max. povolenou rychlost. Poznáváme zde místa, kde jsme v roce 2012 stavěli a snažili se najít a odstranit problém na naší motorce. Dokonce i místo, kde jsme to definitivně museli vzdát a otočit raději domů. Je to zvláštní pocit překonat tuto hranici :-) Dnešním cílem měl být menší rodinný penzion ve městě Alesd, který jsme měli vytipovaný předem. Bohužel se dozvídáme od souseda (Slováka), že si majitelé udělali dovolenou a jeli k moři. Radí nám jediný hotel v okolí 40ti km. Trošku se obáváme ceny hotelu v Rumunsku. Obavy byly ale naprosto zbytečné. Platíme 30EUR za 3 osoby.

Místní chlapík nám ukazuje, kam můžeme dát motorky do garáže. Trošku ovšem neodhadl rozměry Advíka s kuframa. Těmi dveřmi neprojedu asi o 10cm. Na pokoji dáváme jídlo z vlastních zásob, už se nám totiž nikam nechce.

25.8.2014 pondělí (Alesd – Moldovenesti – 312,4 km): Zrovna nejlépe se nespalo, celou noc nás otravovali komáři. Vstáváme v 7 hodin. Jirka prohlásí, že je to jak do práce :-)

Snídani si dopřejeme v hotelové restauraci. Cena na osobu 10LEI, čaj, pečivo, máslo, med, marmeláda. Kolem 9. hodiny vyrážíme konečně ochutnávat Rumunské silnice a krásy. Prvním dnešním zajímavým cílem mělo být jezero Laguna Albastra u obce Aghiresu. Strejda Google byl nějak nepřesný, jezero jsme nenašli, za to jsme si ale užili trochu těch „pěkných" cest.

aghiresu1 aghiresu2 aghiresu3 Okolí obce Aghiresu

Pokračujeme na přehradu Gilau. Začínáme chápat, jak se v Rumunsku jezdí a že rychlosti se zde opravdu nedodržují. Což nám taky nedělá problém :-) U přehrady děláme pauzu a vaříme si guláš z plechovky, ať se zbavujeme zásob a můžeme ochutnávat místní dobroty.

gilau1 gilau2
Přehrada Gilau

Silnice se střídá se šotolinou, které je pomalu víc a víc, až silnice na dobro zmizí. Od obce Marisel jedeme 65 km offroad.

marisel1 marisel2
Okolí obce Marisel

Zabralo nám to 3 hodiny, Jirkovi a jeho Fazeru patří poklona, drželi se statečně. Po cestě děláme samozřejmě několik přestávek. Na jedné z nich jen nakoukneme na kraj lesa a hned nacházíme pár hřibů. Čímž je večeře jasná, uděláme si z nich polévku.

horea1 horea2
Okolí obce Horea
horea3 horea4

Ubytování nacházíme kolem 18.hod. Platíme 24EUR za 3 osoby. Motorky máme pod stříškou. Po polévce se jdeme podívat kousek po okolí. Nic zajímavého jsme ale nenašli. V restauraci si dáme aspoň večeři. Přes WI-FI stahujeme aspoň nějaký slovníček, protože anglicky se tady moc domluvit nedá.

26.8.2014 úterý (Moldovenesti – Moisei – 318,4 km): Tentokráte se spalo dobře, ale pro změnu jsme neuspěli se snídaní. Dostáváme akorát čaj za 3LEI. Venku je opět chladno, oblačno, ale neprší. Ve městě Viisoara zkoušíme nakoupit něco k snídani. Dáváme se do řeči s místním žebrákem, který obdivuje naše motorky. Vyrážíme mu dech, když se nás ptá, kolik stojí taková motorka. Ve městě Bistrita tankujeme a v místní bance měníme větší obnos EUR na LEI.

Dál pokračujeme po silnici 17C do klášterního komplexu v Barsaně.Po cestě si dáváme ještě v restauraci pozdní oběd . Přes ulici je obchod, a tak obsluha několikrát vyběhne dokoupit suroviny. Cesta je místy krásná a do toho zase rozmlácená. V jeden okamžik testujeme brzdy a ABS, když to před námi zašlápne Passat skoro na místě, neboť protijedoucí kamion jel v protisměru.

Čím jsme blíže Ukrajinským hranicím, tím se dá pozorovat změna rázu krajiny. Od obce Bogdan Voda až do Barsany je spousta krásných kostelů.

kostel1 Kostel po cestě směr Barsana

Počasí se kazí a lehce poprchá. Klášterní komplex si naštěstí prohlédneme bez deště. Jeden altánek je uzavřený, protože se tu fotily svatební fotky. Máme aspoň příležitost vidět Rumunskou nevěstu se ženichem.

barsana1 barsana2 barsana3 Klášterní komplex Barsana

Po prohlídce pokračujeme kus stejnou cestou směr Borsa. Ubytování nacházíme v obci Moisei v penzionu, který nám spíše připomíná volný pokoj po dětech. O to víc se nám to ale zamlouvá. Dokonce si troufnu říct, že to bylo nejlepší ubytování za celou dobu. Tedy, pokud opomenu koupelnu. Každopádně to bylo velice příjemné ubytování s výbornou domácí stravou. Motorky máme pod zámkem v garáži.

Ubytování stálo 60LEI za 3 osoby, večeře a následná středeční snídaně 90 LEI za 3 osoby. Ale tak plný stůl jídla jsme dlouho neviděli.

moisei1 moisei2
Procházka v obci Moisei

27.8.2014 středa (Moisei – Praid – 372,2 km): Trochu jsme si přispali. Vstáváme v 8 hodin a na stole máme již báječnou a pestrou snídani. Vyrážíme ale až v 10 hodin, nějak se nám nechce. Venku totiž dost prší. Nemáme na vybranou a tak navlékáme nepromoky. Rozloučíme se s panem domácím a vyrážíme vstříc dalším zážitkům.

Cesty jsou opravdu hrozné a řidiči v tento deštivý den ještě horší, jak normálně. V jeden okamžik protijedoucí dodávka vymete obrovskou kaluž a nahodí nás tak, že cítím vodu všude. Plexi na helmě musím mít celou dobu na půl otevřené. Mám tam zrcadlové a hrozně se mlží. Prší opravdu hodně, kuklu mám už durch mokrou, do tváře to bodá, jak jehličky a z helmy, když zastavím, už teče také voda.

Jedeme po silnici číslo 18 přes průsmyk Prislop a následně po silnici 17b.

prislop Průsmyk Prislop

Cesta je dneska pěkná, ale prší, takže stejně jedeme pomalu a opatrně. Chvilku se před deštěm schováváme na benzince. Naivně jsme si mysleli, že budou mít i něco k snědku. Kupujeme alespoň pár sušenek, Croissanty a kafe na zahřátí. Po cestě vidíme několik cikánských osad. Přístřešky mají vyrobené z pár kusů dřev a igelitu. Stavíme a děláme aspoň pár fotek.

hory Cikánská osada

V tom okamžiku se k nám rozběhne několik dětí. Než ale stačí doběhnout, už zase jedeme dál. Cesta a okolí bylo opravdu krásné, škoda toho deště. Na vrcholku děláme zastávku a pár fotek. Místní kluci tu prodávají maliny. Rychle přiběhnou okukovat motorky a snaží se je s námi vyměnit za pár malin.

Přejíždíme na silnici číslo 15 kolem nádherného jezera Izvorul Muntelui. Všude je spousta toulavých psů a nepořádku. Při jedné zastávce krmíme pejska alespoň chlebem. Dál jedeme po silnici 12C. Za obcí Gheorgheni, asi 100m za benzinkou, se mně rozsvítí rezerva. Ale vracet se mi nechce a říkám si, že jedeme celkem po hlavním tahu, že nebude problém někde natankovat.

V obci Lazarea se pokoušíme dostat k místnímu hradu, což se nám podaří, ale je zavřený a navíc se opravuje.

Pokračujeme dál směr Praid, ale benzinka stále nikde není. Na rezervu jedeme už 25km a navíc začínáme točkama stoupat výš a výš. Po dalších 15km zase klesáme, ale to už jedu pomalu a skoro bez plynu. Snažím se šetřit. Ve městě Praid už máme na rezervu 55km, raději zastavujeme a posíláme Jirku najít nejbližší benzinku. Po chvilce se vrací s verdiktem, že tady žádná není, ale pár km od nás je větší město. Nezbývá nám, než vyrazit tím směrem a doufat.

Byla tam. Na rezervu jsme najeli 61km, tankováno 19l, což je asi nejvíc za dobu, co Advíka máme. Vracíme se zpět do města Praid a hledáme zde ubytování. Je tu ovšem spousta turistů a tedy i plno. Nakonec nemáme na výběr a jdeme do místního hotelu Praid. Motorky máme pod stříškou ve dvoře hotelu. Venku stále prší, motorky i my jsme jak čuníci. Za hotel platíme 180LEI za 3 osoby. Vzhledem k tomu, že jsme za celý den utahaní a vyčerpaní z deště, tak vaříme na pokoji těstoviny. Nikam se nám nechce. Jen Jirka neodolá a jde se ještě na chvilku podívat po okolí.

28.8.2014 čtvrtek (Praid – Albestii De Arges – 340,2 km): Přesto, že jsme byli večer utahaní, tak vstáváme v 7 hodin. Po snídani nabalíme motorky a jdeme 200m pěšky na autobus, který jezdí do solného dolu. Vstupné stojí 22LEI na osobu, časově je vstup neomezený. Autobus zajede do tunelu a po chvilce jízdy jsme již na místě. Potom už jen pár (asi 100) schodů a jsme v obrovské důlní hale.

Je tu snad všechno, na co si vzpomenete. Rychlé občerstvení, ping-pongové stoly, lanové centrum, spousta atrakcí pro děti a pro dospělé WI-FI zdarma. Na lavičkách už sedí rodičové a ratolesti pobíhají všude kolem. Došlo nám, že to nebude jen tak a jezdí tam s dětmi určitě kvůli klimatu a ovzduší.

praid1 praid2 praid3 Solný důl - Praid

Informací o solném dolu a jeho historii je tu opravdu málo. Prohlídka nám zabrala jen hodinu. Zpět nás vyvezl opět autobus.

Pokračujeme dál po silnici 13C. Jedeme svižně, silnice je dobrá a chceme si co nejvíce užít slavný Transfagaraš. Za městem Sighisoara je veřejná skládka a nedá se tam skoro ani dýchat.

Dáváme si ještě malou zajížďku na prohlídku Cistercian-Monastery v obci Carta. Vstupné stojí 5LEI. Po prohlídce si dáme ještě polévku a pečivo, ať máme dostatek sil. carta1 carta2
Cistercian-Monastery v obci Carta

Natankujeme palivo, a huráááá na jednu z nejkrásnějších silnic světa. Asi ve 1200mnm navlékáme další vrstvu oblečení, protože znatelně přituhlo. Samozřejmě po cestě zastavujeme a děláme fotky. Na samém vrcholu už je mlha, že by se dala krájet. Projedeme kolem stánků, šup do tunelu a najednou klesáme.

Zastavujeme a koukáme s Jirkou na sebe se slovy „To je jako všechno? To že byl ten slavný Transfagaraš, o kterém každý mluví? To je fakt celý?“

Nechápeme, jak se tato silnice dostala mezi nejkrásnější silnice světa. Známe tolik krásnějších míst a silnic, např. ve Švýcarsku a ty tam uvedeny nejsou.

transf1 transf2
Transfagaraš
transf3 transf4

Původně jsme plánovali, že tu zůstaneme 2 dny, abychom si ho projeli vícekrát a trochu si tam i odpočinuli a udělali více fotek. Všichni jsme se shodli, že pokračujeme dál. Jednou to stačilo. Cesta nás vede kolem jezera Vidraru, kde si spravujeme oko. Nádherná modrá hladina. Okolo hráze je spousta lidí. My zastavujeme alespoň na pár fotek.

Na konci hráze je cedule „práce na silnici“, ale takovou hrůzu jsme nečekali. Silnice je pokrytá souvislou vrstvou kamínku (přirovnal bych to k posypovému materiálu v zimě na sníh). Nekonečný úsek takovéto cesty nás vyčerpal a na závěr dne i lehce otrávil. Náladu si spravujeme dnešním ubytováním, které máme v pěkném penzionu hned u vody (platíme 80LEI za 2 osoby).

29.8.2014 pátek (Albestii De Arges – Rasnov – 328,8 km): Vstáváme v 8 hodin. Ke snídani si dáváme buchtu, kterou jsme ještě večer zakoupili v obchodě. Domácí totiž vůbec nevaří. Spalo se výborně. Počasí dnes vypadá opravdu krásně.

Pádíme asi 48km po dálnici. Zajíždíme na benzinku, která je bohužel mimo provoz a poprvé a naposled po nás vyběhne toulavý pes. Tankujeme na další benzince a pokračujeme dál směr Targoviště. Ještě si užijeme malou příhodu s řidičem bílé X6, který asi neví, co znamená značka „dej přednost v jízdě“. Asi si ji nevšimnul, neboť telefonuje.

Venku už je pařák a my se táhneme ucpaným městem. Hledáme tu věž Turnul Chindiei, kterou nechal postavit Vlado Tepeš. Nyní funguje jako muzeum. Je to krásné místo, které opravdu stojí za prohlídku.

vez1 vez2
Turnul Chindiei

Po prohlídce se pokoušíme najít za městem restauraci a něco zakousnout. Daří se nám a tak usedáme na pěknou zahrádku s obrovským nápisem „ PEPSI Fast Food“. Po 10 minutách co si nás obsluha nevšímá, jde manželka dovnitř a vrací se s tím, že nevaří. Naštěstí asi po 10km nacházíme u silnice ještě hezčí restauraci. Obsluha zvládá i základy angličtiny, což se tady často nevidí.

Po naplnění hladových žaludků roztáčíme kola směr Slanic, kde se nachází další solný důl. Bohužel přijíždíme pozdě, mají otevřeno jen 2 hodiny denně. Dál jedeme menšími silnicemi a užíváme si opravdový Rumunský venkov. Krásné krajiny, zelené louky a samozřejmě zajímavé cesty.

Ve městě Predeal se snažíme prodírat zácpou, ale místní nás nechtějí pouštět. Všude je spousta turistů, zřejmě se tu koná nějaká akce. My ovšem pokračujeme dál, chceme se dostat dnes do Rasnova a nejlépe si ještě dnes prohlédnout hrad.

Do Rasnova přijíždíme kolem 18.hod. Ubytování se nám daří najít hned pod hradem za 90LEI za 2 osoby. Motorky máme ve dvoře. Vybalíme kufry, převlékneme si oblečení a pádíme na hrad. Jdeme zkratkou přes les. Je to sice dál, ale o to horší cesta. :-D

Prohlídku jsme stihli jako jedni z posledních. Opět tu potkáváme novomanželé s fotografem. Asi je v Rumunsku období svateb.

rasnov1 rasnov2 rasnov3 Hrad Rasnov

30.8.2014 sobota (Rasnov – Calnic – 297,8 km): Vstáváme v 8 hodin. Posnídáme chleba a paštiku a kolem 9:45 hod už sedíme na motorkách natěšení na hrad Bran.

V okolí hradu je obrovské množství stánků se suvenýry. Lidí je tu zatím přiměřeně. Prohlídka hradu stojí 25LEI za osobu. Opravdu to stojí za vidění. Nám se líbil nejvíc. Po naší prohlídce už jsou parkoviště plná a jen těžko se prodírá mezi turisty. bran1 bran2
Hrad Bran
bran3 bran4 bran5

My pokračujeme dál směr klášter Sinca Veche. Bohužel je tam ale spousta věřících, tak nechceme zbytečně dělat rozruch a raději jedeme dál přes město Fagaraš

Na začátku uděláme alespoň památnou fotku u cedule Fagaraš a už zdáli vidíme, jak se někde hrozně leskne střecha. Je to střecha opravovaného kostela. Střecha je celá z kovu a zlaté barvy, proto tak září do dáli.

fagaras1 fagaras2
Město Fagaraš

Před městem Agnita na nás čeká objížďka. Není dlouhá, ale o to horší cesta. Přes Biertan pokračujeme do města Medias, které nám přijde abnormálně hnusné a špinavé. Pozdní oběd (až kolem 15 hod.) si dopřáváme v obci Axente Sever. Dál pokračujeme přes Sibiu po dálnici. Dálnice jsou zde nové, ani v GPS je ještě nemáme. Z hlavní silnice odbočujeme do města Calnic, prohlédnout si Catatea Calnic a pokud možno, někde tam i přespat.

calnic1 calnic2 calnic3 Catatea Calnic

Klášter je zamčený, ale jsou tam cedule, kde je možné dostat klíč. Paní umí dobře anglicky, čehož využíváme a ptáme se na možnost ubytování. Buď můžeme jet kousek do obce za 50LEI na osobu, nebo můžeme spát přímo v klášteru za 100LEI na osobu. Ukazuje nám pokoje a je rozhodnuto. Navíc nám bude celý klášter k dispozici. Dostáváme klíče od všech prostor a můžeme si jej prohlédnout dle libosti.

Ještě si skočíme do města nakoupit a jdeme si klášter pořádně prošmejdit. Děláme asi 100 fotek. Bohužel zjišťujeme, že nabíječka na Jirkův foťák (EOS 500D) není stejná jako na náš (EOS 600D), v což jsme doufali, ale neodzkoušeli. Takže nemáme jak nabíjet foťák a focení bude už jen na Jirkovi.

31.8.2014 neděle (Calnic – Novaci – 318,3 km): Budíček máme v 8 hodin, ale stejně už jsme vzhůru dřív. K snídani si dáváme chleba a výbornou místní marmeládu. Spalo se výborně, byl to opravdu zajímavý zážitek.

Jako každé ráno, naložíme motorky, rozloučíme se a valíme dál vstříc novým zážitkům. cesta Po cestě směr hrad Corvin

Ve městě Hunedoara jdeme na prohlídku hradu Corvin. Dle průvodce, ze kterého jsme čerpali, nejkrásnější hrad v Rumunsku. Vstupné stojí 25LEI za osobu. Prohlídka nám zabrala asi hodinu, hrad je sice rozlehlý, ale zase v něm není nic moc k vidění. Shodujeme se, že jednoznačně nejhezčí byl Bran. V jednom místě nacházíme parádní podmínky na focení, a tak si chvilku hrajeme s foťákem.

corvin1 corvin2 corvin3 corvin4
Hrad Corvin
corvin5 corvin6

Po prohlídce se domlouváme, že dáme někde po cestě něco k snědku. Jedeme opět horšími cestami. Je to daň za opravdový venkov. Přijíždíme k restauraci a objednáváme si polévku a řízek. Nejhorší jídlo za celou dovolenou. Takový mini masíčko by nestačilo ani 5 letému děcku. Navíc odporně mastný, brambory byly rádoby ochucené něčím, jako je u nás Podravka. Hnus, cena 15LEI za osobu.

Náladu nám naštěstí vylepšuje vědomí, že nás čeká silnice 67c Transalpina. Ze začátku je to nuda, ale postupně se to zlepšuje. Rozhodně lepší zážitek jak Transfagaraš. Kazí to jen místy šíleně rozmlácené cesty.

Nejde nám na rozum, jakým způsobem se tady opravují silnice. Kdo to sakra vymýšlí a řídí. Je tu normální, že jedete 2km po krásným novým asfaltu a pak z ničeho nic offroadový úsek. Zase třeba 2km offroad a pak zase 2km nový asfalt a takhle pořád dokola.

Po cestě vidíme spoustu dodávek plných hřibů. Prodávají toho tady obrovské množství.Na vrcholku Transalpíny je zima jako … a mlha, že by se dala krájet.

alpina Transalpina

Vzhledem k počasí a k tomu, že už jedeme 60km na rezervu, se dlouho nezdržujeme. Po dalších 5km přijíždíme na benzinku, ale ta nemá benzín. Jen naftu. Další benzinka je až za 3km. Ve městě se ubytujeme, platíme 60LEI za 3 osoby. Jdeme nakoupit, uvaříme večeři a dopřáváme si parádní sprchu v masážním sprchovém koutě.

Málem bych zapomněl. Po cestě vidíme kromě prodeje hřibů, spoustu prodavaček lásky. :-D

1.9.2014 pondělí (Novaci – Eselnita – 267,2 km): Spalo se parádně. Jen v noci byl venku asi 2x kravál. Soused byl pro dřevo. Nejspíš jim byla zima a potřeboval si zatopit. Budíme se všichni chvilku před 8 hodinou.

Kolem 10. hod už sedíme na motorkách. Počasí vypadá krásně, tak se nám honí hlavou myšlenka, dát si znovu Transalpínu. Ale nakonec tak nečiníme.

Jedeme se podívat do Horezu na místní klášter. Z dálky vypadá krásně. Bohužel se ale opět opravuje a tak nám prohlídku kazí zase lešení. Na parkovišti potkáváme Čecha se zlínskou značkou a tak prohazujeme pár slov. Má zde švagrovou, tak je tu prý každý rok.

horezu1 horezu2
Klášter v Horezu

Další parádní prohlídkou je Etnografický park Curtisoara. Opravdu nádherné starobylé místo. Občas máme strach, že se pod nám schodiště propadne. Je tu spousta starých saní, pracovní náčiní atd. Do všech domečků není přístup, ale i tak to bylo velice příjemné místo. Prohlídka nám zabrala jen 45 minut. Venku bylo velké vedro, tak se nám nechtělo moc se loudat.

etno1 etno2 etno3 etno4 etno5 Etnografický park Curtisoara

Na kraji města Targu Jiu si dáváme oběd. Konečně přišla změna a ochutnáme zase něco typického Rumunského. Dáváme si 3x menu za 10LEI. Vůbec netušíme co dostaneme :-) Obsluha je velice ochotná a usměvavá, je jí jasné, že ani nevíme, co si dáváme. Jídlo bylo výborné (polévka, hlavní jídlo, dezert). Po cestě ještě prohlédneme sloup v Targu Jiu, který nám nestál ani za to zastavit. Město je ucpaný a tak si ho prohlídneme z kolony. Vyměníme si EURa za LEI a pokračujeme asi 70km dál s úmyslem najít ubytování a zůstat přes noc.

Nedaří se nám a tak projíždíme městem Drobeta Turnu Severin. Na kruhovém objezdu jsou nějaké zbytky starého mostu. Po levé straně máme Dunaj a za ním už je Srbsko.

Silnice jsou ucpané a je šílené vedro.

Pokračujeme stále dál kolem Dunaje. Ubytování nalézáme asi až na 10.pokus. Všude je plno. Pokoj je malý a cena není nic extra, 120LEI za 2 osoby. K večeři si dáme aspoň polévku. A chvilku ještě pokecáme a natěšení na zítřejší Svatou Helenu jdeme spát.

2.9.2014 úterý (Eselnita – Svatá Helena – 90,2 km): Budíček mám nastavený na 8.hodinu. V 7 hodin už Jirka pochoduje pod okny. Říkám si, proč sakra nespí. A ouha, ono je sice 7 hodin, ale v Srbsku. V Rumunsku je 8 hodin. Telefon se mně v noci přehlásil do Srbska.

Snídáme z vlastních zásob a všichni na nás divně koukají. Až jeden pán, který umí aspoň trochu anglicky, nám sdělí, že dole máme snídani. No což, tak se najíme ještě jednou :-D

Po příchodu k motorkám nevěříme vlastním očím. Kus od motorek místní pálí bordel. Přiběhne paní a naháže tam pet láhve a další bordel a tak pořád dokola i z ostatních penzionů. Po cestě zastavujeme u sochy Decebaluse. Jeho tvář je vytesaná ve skále.

decebal Decebalus
trikule Tricule

Potkáváme tady nezvykle spoustu policejních hlídek. Provoz je tu klidný. Silnice opět rozmlácené. Kousek před Svatou Helenou pouštíme ještě stádo ovcí.U cedule Svatá Helena uděláme památeční fotky. U „Pepsiho" samozřejmě taky.

svhelena1 Svatá Helena

Ubytováváme se naproti v domě číslo 6. U Hánů.

hanovi Parkování na dvorku

Převlékneme se a jdeme se projít po okolí. Venku je pod mrakem a fouká vítr. Naštěstí neprší. Krajinu úplně kazí spousta větrných elektráren.

svhelena2 svhelena3
Okolí Svaté Heleny

Po 16.hodině ještě zajdeme nakoupit do obchodu „u Barušky“. S paní se dáváme chvilku do řeči.

svhelena4 svhelena5
Svatá Helena

Večeři máme luxusní. Břicha nacpané k prasknutí. Paní Hánová je skvělá kuchařka.

Poznámka: nejlepší je vše platit v CZK !

3.9.2014 středa (Svatá Helena – 0 km): Dnes jsme měli v plánu výlety po okolí. Podívat se do dalších českých vesnic. Jenže jak by řekl klasik...“chčije a chčije“.

svhelena6 svhelena7
Propršený den

Počasí se nelepší a dle předpovědi se to ani zlepšit nemá. Den bohužel trávíme hraním karet, koukáním na filmy přes Youtube atd.

Ke svačině dostáváme domácí rohlíčky plněné čokoládou a želém. Odpoledne i přes déšť, jdeme ještě nakoupit do obchůdku a ke Kunům nakoupit ještě sýr a med. Cestu nám zpříjemňuje pan Kuna (nejstarší) historkami, jak to bylo za jeho mládí, co všechno dělal, kde atd...

4.9.2014 čtvrtek (Svatá Helena – Domov – 799,9 km): Venku chvílemi prší. Vyrazit chceme dnes brzo. Má totiž zase pršet, tak tomu chceme zkusit ujet. Snídaně byla opět výborná. Dostáváme pár čerstvých rohlíčků na cestu. Pan domácí nám říká, že včerejší deště strhly i nějaký most. Naštěstí to není našim směrem. Dá se ale očekávat, že cesty nebudou nic moc. Necháváme jim pár drobností z Čech a loučíme se se slovy, že určitě ještě někdy přijedeme.

Pokračujeme směr Srbsko Bela Crkva. Silnice jsou plné hlíny a kamení. Déšť se tu opravdu podepsal a my jsme mu stejně neujeli. Prší nám asi 200km. Na hranicích nás Rumuni kontrolují poctivě. Srbové jen mávnou, ať jedeme.

Rychlosti se tu taky moc nedodržují. Silnice jsou plné bordelu a v zatáčkách je cítit, jak to klouže. Nic zajímavého jsme po cestě neviděli. Čím jsme blíž Maďarským hranicím, tím je venku víc horko. Silnice jsou už suché a jede se o poznání lépe. Kolem 12.hodiny jsme již kousek před hranicemi.

srb Po cestě v Srbsku

Vzhledem k tomu, že je teprve poledne, domlouváme se, že to dnes dorazíme až domů a Maďarsko projedeme opět po dálnici.

Na hraničním přechodu do Maďarska je kolona jako blázen. Není vidět ani její konec. Srbská strana je v pohodě. Celníci jen mávnou a jedeme. Ale před Maďarama je minimálně 2km kolona. Auta jsou všude. Je to jako jedno velké parkoviště. Nedá se ani prodírat mezi auty. V koloně trávíme 2 hodiny. Aspoň něco zakousneme.

hranice1 hranice2
Hraniční přechod SRB-HU

Naštěstí se kolona pomalu sune a v jednom místě se dá předjíždět. Hned toho využíváme a věřím tomu, že polovinu kolony předjíždíme. Jinak by jsme tam stáli určitě ještě 2 hodiny. Maďaři kontrolují všem autům kufry a to dokonce 2x. U každého okýnka vše důkladně znovu zkontrolují. Jak přijde řada na nás, tak naštěstí jen mávnou.

Po dálnici proletíme Maďarsko jen s pár zastávkami na tankování (pěkně drahý benzín) a malý odpočinek. Slovensko proletíme opět tak. Tankujeme jen na dojetí domů, je tu nějak draho. Domů přijíždíme kolem 19:15 hod. Nebýt toho zdržení na hranicích SRB-HU, byl by to velice rychlý přejezd.



Za 12 dní jsme najeli 4.065km. Jirka o něco málo víc.

Dovolená nás dva přišla na cca: 20.500,- Kč.

Rumunští řidiči jezdí jako hovada. Rychlosti tam mají nejspíš jen orientačně. Na druhou stranu musím ale uznat, že oproti tomu,co se děje v ČR a SK, jsou alespoň předvídatelní. Stačilo jen překročit hranice a rázem člověk zase nevěděl, co se kolem něj bude dít. Advík šlapal na výbornou, za což musím poděkovat kamarádovi Honzovi. Nedovedu si představit jet to na jiné motorce. Jirkovi patří také velké díky, za skvělou atmosféru a za výdrž. Měl by dostat „řád železné zadele“ a „řád ocelových rukou“. Některé úseky musely být opravdu na Fazerovi o nervy. Byla to perfektní dovolená. A už teď se těšíme, až se tam zase jednou vrátíme



Více foto: http://matlc8.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2014/


Kontakt: Email

(c) 2009 www.mat-bike.cz | Vyrobil Mat