Mat-Bike

Aktuálně www.mat-bike.cz

31. 10. 2016

Tak letos se konečně dočkáme!!! 5 let jsme ji odkládali. Vytáhneme zaprášené poznámky, přidáme pár nových typů na pěkná místa a začínáme to sázet do google maps....

CELÝ TEXT...

21. 6. 2016

Na začátek června máme nahlášenou dovolenou kvůli stěhování. Naštěstí jsme byli natolik chytří, že jsme využili každého volného víkendu už během května....

CELÝ TEXT...

20. 10. 2014

Pro letošní dovolenou jsou ve hře 2 zajímavé lokality. Jednu už odkládáme několik let, druhou se nám před dvěma lety nepodařilo dotáhnout do konce....

CELÝ TEXT...

Poslední aktualizace: 31.10.2016


BlueBoard.cz
TOPlist
Mat-Bike-FIDACH Alpy 2012

Cestopis 2012 - FIDACH - Alpy


Letošní dovolená byla jasná již delší dobu. Konečně Rumunsko. Dokonce jsme předběžně domluveny 4 motorky. Čím se termín víc blížil, tím víc bylo jasné, že pojedeme sami. Což jsem si moc netroufal a tak jsem zkusil štěstí na www.motorkari.cz a ono se povedlo. Sestava 3 motorek. Bohužel nás hned první den potkala porucha, která nás donutila vrátit se zpět a to dokonce posledních 300km na vozíku. Neděli jsme trávili vybalováním, což se později ukázalo jako zbytečná práce. Už v pondělí večer byla motorka pojízdná a opravená. 90-ti % předpoklad na vadné palivové čerpadlo se neprokázal. V úterý tedy plánujeme a dolaďujeme věci, aby jsme mohli ve středu vyrazit alespoň do ALP. Přece nebudeme rušit dovolenou.

4.7.2012 středa (Domov – Merano (I) – 739,8 km): Ráno vstáváme v 6 hodin, ale vůbec se nám nechce z postele. Večer jsme toho už moc nestihli a tak dobalujeme věci na motorku, snídáme a kontrolujeme veškeré doklady. Vyrážíme kolem 8:30 hod již nám známou trasou na Znojmo, Retz, Melk, Gaming a Liezen. V okolí Hochkaru a Lackenhofu se cesta krásně vlní, na což jsme se právě těšili. Po cestě si na benzince dáváme alespoň něco k snědku v podobě sendviče.

mapa Naplánovaná mapa

Dalším parádním úsekem je Obertauren a Katschberg. Tyhle dvě místa na mě opravdu silně zapůsobily, zatáčky tam nejsou nikterak ostré a tak si můžeme užívat rychlých průjezdů.

Kousek před Passo Giovo, které nás čeká ještě před dnešním cílem, se pokoušíme natankovat přes automat na placení. Nějak se nám to nedaří. Peníze nám to sežere, ale benzín neteče. Naštěstí si toho všímá místní a jde nám na pomoc. Z lístečku, který alespoň automat vyplivnul, se dovídá nějakou chybu a vkládá svých 20eu. Tentokrát se tankování povedlo a pán nám říká, že mu peníze dávat nemáme, že si to druhý den vyřídí s tímto lístečkem u obsluhy. Ještě že se tam ukázal.

Passo Giovo si už moc neužíváme. Po tolika km se není čemu divit a ke všemu se nám vkrádá pod bundu chlad. Vidíme se spíš už pod sprchou a hlavně v klidu a v leže. Původní kemp, který máme vytipovaný přes internet (vlastně stejně jako všechny další), se nám nedaří najít, asi už tam není a tak zajíždíme až do města Merano, kde má být podle GPS také kemp. Ten nacházíme celkem rychle. Bohužel nám ale paní na kase sdělí, že už je moc hodin (21hod) a že už nás neubytují. Nevadí, po cestě jsme naštěstí viděli směrovky ještě na jeden kemp. Takže to otáčíme a jedeme podle směrovek hledat druhý. Ten nacházíme v bezprostřední blízkosti za Hotelem stejného jména. Je tam dokonce i bazén. Je 21:30 hod, takže už nic nevymýšlíme a bereme. Cena ovšem není zrovna nejmenší 32eu za 2 lidi, motorku a stan. Ještě vaříme alespoň guláš k večeři a konečně si můžeme lehnout.

5.7.2012 čtvrtek (Merano – Lago di Garda (I) – 291,1 km): Budíček volíme na 7 hod. Ráno je krásný pohled na hory v okolí. Je sice pod mrakem, ale naštěstí neprší. Z vlastních zásob něco málo posnídáme a cca za 1,5hod už vyrážíme dál. Začíná ale pršet a tak hned navlékáme nepromoky.

merano Ranní hory v Meranu

V dáli to vypadá na pořádný déšť. Během asi 40km pršet přestává a pomalinku vykukuje sluníčko. Sundáváme nepromoky a pokračujeme dál.

molveno Lago di Molveno

Cestu máme naplánovanou oklikou a to, pokud možno, po průsmycích hor. První větší průsmyk Passo Delle Palade nás nikterak nezaujal. Což se ovšem nedá říct o dalším v pořadí o Passo Breno. Úzká a rozbitá cesta je předzvěstí, že tam nebude žádný velký provoz a o to víc se těšíme na neposkvrněnou přírodu. Při stoupání zatáčkami nám přes cestu přeběhne mládě divočáka velikosti asi jako zajíce. Intuice moji přítelkyně, "kde je malej bude i velkej", se naštěstí nevyplňuje. Zhruba uprostřed průsmyku, na vrcholku, zastavujeme v místní horské restauraci a dáváme si špagety a chlazenou horskou vodu, přímo z pramene.

Během chvilky se tu sjíždí asi další 4 motorkáři. Po jídle pokračujeme dál a netušíme, že nás čeká i offroadová vložka. Cesta v úseku asi 2-3km se mění na kamenitou. Pevně doufáme, že to nebude trvat dlouho.

offroad hory breno
Passo Breno

Po cestě míjíme několik jezer: Lago di Molveno, Lago di Tenno, Lago di Ledro, Lago D´Idro, Lago D´Iseo a konečně i dnešní cíl Lago di Garda.

dosso Passo del Dosso Alto

Tentokrát se nám daří nalézt kemp hned napoprvé a zůstáváme tak pár metrů od jezera a to dokonce jen za 19eu. Je zhruba něco po 17 hodině a tak stavíme rychle stan a vybalujeme věci, aby jsme mohli ještě do vody. Po vykoupání se v jezeru jdeme ještě do místního obchodu něco málo nakoupit k jídlu. K večeři si dáváme pro změnu další guláš (chceme se zbavit toho co zabírá nejvíce místa). Celkem unavení uleháme kolem 21 hod a hned oba usínáme.

6.7.2012 pátek (Lago di Garda - Santhia (I) – 453,4 km): Vstáváme kolem 8 hodiny. Venku už asi od 4hod fouká hodně silný vítr. V noci jsem chytl silnou křeč do lýtka. Ráno, než to rozchodím, kulhám jak stará babka. K snídani si dopřáváme místní buchtu, kterou jsme včera zakoupili a samozřejmě čaj.

Počasí se nemění, tedy rozhodně ne k lepšímu a než stihneme dobalit všechny věci, tak už i prší. Kolem 9:30 hod vyrážíme směr Modena a Maranello. Navštívit tam muzeum Ferrari. Cesta přes Itálii je nudná a nikterak zajímavá. Máme to naplánováno přes Park Enzo Ferrari, který se nachází ve městě Modena. Bohužel je to ovšem obyčejný park, s názvem to nemá nic společného. V Maranellu je to ale jiné. Hned zkraje města už vidíme jezdit "červené hřebce" a po pár set metrech jsme již u muzea.

muzeum Museo Ferrari

Parkujeme v řadě aut a stáváme se středem pozorností. Kolem muzea je Bar Ferrari, Test Drive Ferrari, prodejna doplňků a suvenýrů. O červenou barvu tam není nouze. Vstupné do muzea činí 13eu za osobu. My si ještě uvnitř dáváme malé občerstvení a jdeme se podívat na ty skvosty. Nevím, kam se dřív dívat. Jedna kráska vedle druhé, F1, poháry, výbava jezdců, motory, nějaká historie, starý auta, nový auta, no prostě nádhera.

ferrari1 ferrari2 ferrari3 ferrari4

Asi za 1,5 hodinky máme muzeum prohlídnuté. Musím teda uznat, že jsem čekal víc exponátů. Ještě si prohlédneme auta, která jsou zaparkována před muzeum. Máme štěstí a několik majitelů zrovna odjíždí a tak máme i zvukový projev těchto rychlých aut.

Naším dnešním cílem bylo původně město Pavia. Ovšem kemp, který tam má být, je mimo provoz. Tipuji, že už delší dobu a tak jedeme dál kus zítřejší cesty a hledáme ubytování. Ani netušíme, že ten "kus" bude opravdu "kus" a to dalších cca 100km. Nakonec bereme Hotelovou residenci ***, už jsme vážně unaveni. Cena je 70eu za oba se snídaní. Jelikož jsme při odjezdu zmokli, je třeba usušit i stan a další věci, tak to bereme. Motorku máme alespoň pod stříškou. Na pokoji rozbalujeme veškeré mokré věci aby nám uschli a vaříme si k večeři těstoviny. Na zahradě hotelu se poflakuje spousta koček. Jsou tak drzé, že je večer odháníme z parapetu, když se snažili dostat dovnitř pokoje. Jedna si dokonce dovolila chrápat přímo na sedle motorky.

7.7.2012 sobota (Santhia – Bourg St. Maurice (F) – 319,8 km): V posteli se spalo dobře, takže jdeme na snídani až kolem 9 hodiny. Není kam spěchat, včera jsme si nadjeli dost km. Snídaně teda nebyla za ty peníze nic moc. Pro každého jedna jejich houska a croasant, k tomu jen med, marmeláda a nějaká čokoláda, která má od Nutelly daleko, kafe nebo čaj a trocha juice. Jak balíme motorku zjišťuji, že si tam kočky udělali pelech, sedlo je samá stopa.

Počasí vypadá dobře a tak vyrážíme vstříc Mont Blanc a Francii. Cesta je parádní. Jak jsme včera nemohli najít žádné ubytování, dnes po cca 10km je jich plno a to i kempy. Škoda, že o nich GPS nevěděla. V okolí Pont Serrand zastavujeme na malou sváču a pauzu. Během 3 minut dojíždí nějaká organizovaná vyjížďka motorkářů, je jich přes 100 motorek a postupně přijíždí další a další, nejvyšší číslo vidím 186. No, nechtěl bych zažít jet za nimi a už vůbec ne s nimi.

serrand1 serrand2
Kousek od Pont Serrand

Jedno z nejhezčích míst, které navštěvujeme, je bezesporu hraniční průsmyk mezi Itálii a Francii Col du Pt St Bernard. Opravdu nádherné místo.

bernard1 bernard bernard3 bernard4

Asi 200m od cedule si všímáme vojáků, kteří se maskují v trávě. Je jich tu hodně a další auta přijíždí a přijíždí. Zřejmě mají nějaké cvičení.

army Vojáci na Col du Pt St Bernard

Kolem 14 hodiny přijíždíme do dnešního cíle a kemp hned nalézáme. Za 15eu na takovém krásném místě, až to nechápeme. Jelikož je málo hodin, tak přece nebudeme sedět. Plánujeme tedy nějaký malý výlet po okolí. Naplánovaná trasa má asi 128km, což se zdá být v pohodě.

mapa2 Mapa výletu

Jedeme menšími silnicemi a dáváme si co nejvíc zatáček. Pomalu nám dochází benzín a pumpa nikde. Naštěstí asi po 20km na rezervu jsme jednu našli, tak tankujeme a jedeme dál.

MB1 MB2
Mont Blanc

V horách zastavujeme u nádherného jezera Lac De Roselend a dáváme si nějaký dlabanec. Je asi 15 hodin, takže nám chystají jen nějaký domácí sendvič a obložený talíř. Bylo to výborné, nějaké domácí sýry, šunčička atd. Jezero je jak namalované. Vůbec se nám odsud nechce a já trávím čas hledáním vhodného místa, kde bych si postavil chajdaloupku a pásl tam ovce a krávy. Neuvěřitelný klid, neuvěřitelně zelená tráva a průzračně čistá a klidná voda.

rose1 rose2
Lac De Roselend
rose3

Asi po 1,5 hodině kochání se, pokračujeme dál směrem do kempu.

rose4 rose5
Lac De Roselend

Cestou se nám odhalují famózní horské pastviny, které snad nemají ani konce. Do kempu přijíždíme kolem 18:45hod. Prosíme zde staršího pána v obytném přívěsu, zda by nám přes noc nenabil kameru, ať můžeme zítra zase natáčet. Velice ochotně nám přikyvuje. Lidi jsou zde úplně jiní.

Pozdě večer si dáme ještě instantní polévku a jedny těstoviny na půl a s hlavou plnou plánu a snění o krásném pohodovém životě zde, usínáme.

8.7.2012 neděle (Bourg St. Maurice – Merlischachen (CH)– 432,8 km): Od 5 hodin venku prší a čím je víc hodin, tím prší víc a víc. Kolem 8 hodiny déšť polevuje. My se toho snažíme samozřejmě využít. Rychle balíme, ale asi za 5 minut už zase prší. Vyrážíme v lehkém deštíku, který ovšem zase nabírá na síle a tak zastavujeme a oblékáme nepromoky. Sotva si je oblékneme, tak pršet přestane. Asi po 50km je dáváme opět zpět do tašky a jedeme dál. Dnes máme v plánu podle navigace i nějaký offroadový úsek. I když tomu moc nevěřím, protože google nás tudy vedl normálně jako po silnici. Bohužel po příjezdu k tomuto místu se nám mění plány, protože je tam zákaz vjezdu. Předěláváme tedy cestu a pokračujeme po normální silnici směr Chamonix.

gervais okolí Saint Gervais les Bains

Jediné celníky za celou cestu vidíme na F-CH celnici, ale naštěstí mávají ať hned jedeme dál. Švýcarsko nás hned zkraje zklamalo, jedeme nějakou průmyslovou zónou. Nic zajímavého. Jen rovná placka a omezená rychlost na 60km/h. Zvažujeme tedy, že nepojedeme oklikou, kterou jsme měli v plánu a vezmeme to přímo. Naštěstí si tento záměr zavčas ještě rozmyslíme a stoupáme tak na Grimselpass. Asi při nás stáli všichni svatí. Troufám si říct, nejlepší místo z celé dovolené. Tak neskutečné zelené okolí, nádherná voda plná ledových ker. Než nám to stačilo vyrazit dech, zavalil nás ledový horský opar. Myslel jsem si, že po Mont Blancu už nás nemůže něco takto nadchnout, ale toto...

grimsel1 grimsel2
Jezero Grimsel + Grimselpass
grimsel3 grimsel4

Původní cíl jsme měli kousek pod průsmykem, ale jelikož si chceme trochu zkrátit poslední den, kdy nás čeká moc km, tak pokračujeme dál asi 60km. Jedeme směrem Luzern opět kolem několika nádherných jezer. Cesta se tu pěkně klikatí a tak měníme první názor na "Švajc" a jsme z něj opravdu moc nadšení. Do navigace zadáváme nějaký kemp a necháme se navádět, kam nás osud vede. Těsně u odbočky do kempu (křižuje se chodník) pouštím 2 chodce, kteří jdou po chodníku a v duchu si říkám "co se tak loudají". Najednou zahnou do kempu a v tu chvíli poznávám v jednom z nich kamaráda Jirku, který se vydal s přítelkyní a nádherným modrým "fazouškem 1000" napříč Švýcarskem směr Andorra.

kemp Kemp v Merlischachenu

Nemůžeme tomu ani uvěřit. Stan stavíme samozřejmě vedle nich a už probíráme zážitky a poznatky z cesty. Spát jdeme až kolem 23hod. K večeři jsme si udělali opět těstoviny. Ubytování stálo 33,40eu. Což bylo nejvíc za kemp, ale stálo to za to.

9.7.2012 pondělí (Merlischachen – Simssee (D)– 410,7 km): Poprvé je ráno krásně, v noci nepršelo. O to hůř se nám loučí. Nedá se ale nic dělat. I když nejraději bych to vzal zpět a jel s nimi.

louceni1 louceni2
Ranní balení a loučení s přáteli

Naše cesta vede dál směr Salzburg. Po cestě jedeme kolem několika jezer, až nám to přijde, že je to jedno velký nekonečný jezero. Všechny mají průzračnou vodu a lákají tak alespoň k zastavení a vykoupání. Projíždíme přes vesničku Ecce Homo. V tu chvíli nevím proč, ale hned mám před očima rodinu Homolků, jak se dohadují u kadibudky o čepicu. :-D

Na CH-A přechodu je trochu kolona, ale v protisměru je teda několikrát větší. Rakouská policie si tam postavila auta a hledají co by, kde by...

Ve městě Bregenz je trochu zácpa. Snažíme se tím trochu proplétat, což vzhledem k šířce motorky s kuframa, není snadné. Užíváme si kvalitní cesty přes Německo a pokračujeme směr Rosenheim. Je jasné, že tolik co nám zbývá na zítřek, prostě nebude snadné urazit a bude lepší poslední den jet po dálnici. Podle navigace bereme kemp u Simssee. Obsluha je nesympatická, zřejmě ji otravujeme tím, že jim chceme dát vydělat. Platíme 20eu. Sotva postavíme stan, tak se do nás pouští komáři. K večeři si děláme Lunchmeat stále z domácích zásob. Po jídle se chceme jít osprchovat a zjišťujeme, že sprchy jsou na jakýsi automat. Bez peněz neteče ani studená voda. No to je hrůza, kterou bych čekal tak akorát v ČR. Snaží se tu vydělat na každé věci.

10.7.2012 úterý (Simssee – Domov – 493,4 km): Vstáváme asi kolem 7:30 hod, k snídani máme buchtu zakoupenou ještě včera zavčas na benzince. V kempu totiž nemají vůbec nic. Vyrážíme tedy nejrychlejší cestou na dálnici, ať nám to utíká.

simssee Simssee - poslední ráno :-(

V Německu kupujeme ve městě Bernau na benzince ještě dálniční známku do Rakouska a najíždíme zde hned na dálnici. Co jsem jel naposledy v Německu po dálnici, tak se to změnilo. Samá uzávěrka, oprava a zpomalení. Připadám si jako doma. Teda aspoň, že nás nikdo nevyblikává. V Rakousku, kus za Salzburgem, byla v protisměru velká kolona, kolem 10km. Hořel tam návěs kamionu, takže spousta hasičů kolem a samozřejmě štiplavý smrad. Kousek před Vídní mě navigace táhne na exit na Graz. Což nechápu a jedu dál směr Vídeň. Jenže před Vídní mě to dochází. "Sakra, dyť mi nejedeme od Grazu, jak jsem zvyklej, ale od Salzburgu, takže žádný obchvat před Vídní!". To už je ale pozdě a tak se táhneme kus cesty středem Rakouského hlavního města, než nás to vyžene na okruh a pryč z města. Za Vídní ještě tankujeme poslední kvalitnější benzín a během chvilky jsme už doma.



Celá tato trasa vznikla asi během 6 hodin plánování. Musím ale říct, že bych ji asi jinak nejel, možná kdyby bylo více času na přípravy, tak by obsahovala ještě další průsmyky.

Najeli jsme 3.142km. Naše náklady na tuto dovolenou činí za 2 osoby, motorku a stan: 15.800,- Kč.


V Itálii řidiči vůbec nedodržují povolené rychlosti. Ani plná čára jim nic neříká. Ale i my jsme si na to během pár km zvykli a troufám si říct, že jsme hned zapadli :-)


Speciální poděkování patří kamarádovi „Džankovi“ za rychlou opravu motorky, díky čemuž jsme mohli absolvovat alespoň tuto trasu a velké díky mu patří i za pomoc s přípravou motorky ještě před odjezdem do Rumunska, které bohužel nedopadlo. Snad příští rok. Honzíku moc děkuji !!!


Více foto: http://matlc8.rajce.idnes.cz/FIDACH_2012_alpy/

Fotky z muzea Ferrari: http://matlc8.rajce.idnes.cz/Maranello_2012/


Kontakt: Email

(c) 2009 www.mat-bike.cz | Vyrobil Mat