Mat-Bike

Aktuálně www.mat-bike.cz

31. 10. 2016

Tak letos se konečně dočkáme!!! 5 let jsme ji odkládali. Vytáhneme zaprášené poznámky, přidáme pár nových typů na pěkná místa a začínáme to sázet do google maps....

CELÝ TEXT...

21. 6. 2016

Na začátek června máme nahlášenou dovolenou kvůli stěhování. Naštěstí jsme byli natolik chytří, že jsme využili každého volného víkendu už během května....

CELÝ TEXT...

20. 10. 2014

Pro letošní dovolenou jsou ve hře 2 zajímavé lokality. Jednu už odkládáme několik let, druhou se nám před dvěma lety nepodařilo dotáhnout do konce....

CELÝ TEXT...

Poslední aktualizace: 31.10.2016


BlueBoard.cz
TOPlist
Mat-Bike-Maratón de France 2009

Cestopis 2009 - Maratón de France


Plán letošní cesty byl jasný již od loňského roku. 6.6.1944. Toto datum jistě spoustě lidí napoví náš směr. V plánu bylo projet Francii od Normandie až po Provance a přes Švýcarsko a Lichtenštejnsko zpět do rodných krajů. Původní výpočet, cca 6000km, byl nakonec o trochu překročen a to i přes to, že jsme byli nuceni trasu upravovat a vynechat „Azurové pobřeží“, které si necháme zajisté na později. Posádka jsme nakonec opět jen my dva. Moje nejdražší přítelkyně Kamila a letošní změna „eLCé acht“ Adventure a já :-). Ostatní kamarádi buď nemohli nebo to na ně bylo moc.

2.6.2009 úterý (Brno – Metz – 966,7km): Vstáváme v 5 hod ráno, trochu si dopřáváme. Včerejší příprava motorky probíhala až do pozdních hodin. Z Brna vyrážíme kolem 6:30 hod.

odjezd z Brna Odjezd z Brna

Jedeme po dálnici směr Rozvadov. O tom jak vypadala Praha, je asi zbytečné se rozepisovat, nic překvapivého. V Rozvadově probíhá poslední tankování v korunách, nutný RESET GPS (zamrzl SW) a tradá do Německa. Po německých dálnicích řídím poprvé a musím říct, že ve mě zanechávají dobrý pocit. Nesetkáte se tu s žádným vyblikáváním apod, což u nás je národní sport. Tempo volíme kolem 150km/h. Je to ještě únosná rychlost pro naloženou motorku a přitom svižnější tempo, neboť dnes nás toho čeká hodně. Po 100km děláme zastávky na malý odpočinek. Jediná výtka na německé dálnice směřuje na časté uzávěrky (opravy) a to pokaždé minimálně v úseku 10 a více km a dále slabou síť benzínek. GPS stále zlobí a proto jsme nuceni ji cca po 300km RESETovat. Počasí nám také moc nepřeje, fouká nárazový vítr a je zataženo. Km utíkají a tak konečně vidíme ceduli „FRANKREICH“. Konečně Francie, dnešní plán byl splněn. Ve městě Metz za pomocí GPS a POI bodů v mobilním telefonu vyhledáváme ubytování F1 (levné ubytování, záchod a koupelna na chodbě). Ubytováváme se kolem 20:30 hod a okamžitě směřujeme do sprch a něco sníst. Byl to náročný den.

3.6.2009 středa (Metz – Boulogne-sur-Mer – 529,3km): V městečku Cap Gris Nez začíná naše putování po památkách vylodění spojenců v Normandii. Navštěvujeme zde rozsáhlý areál skýtající staré bunkry vzájemně propojené zákopy. Mimo ně je tu i námořní maják a vysílač. Konečně se shledáváme i s oceánem a v dáli vidíme Anglii.

ocean Oceán.

Místo, kde byla ještě před pár měsíci provozována naše motorka. O trávník se tu starají ovce, které dodávají tomuto místu zvláštní pohled. Na útesu vidíme zbytky lodě a části motoru. Popojíždíme okolo pobřeží níž směrem pevnost TODT, ze které je nyní museum. Museum je velice pěkně udržované a plné různých artefaktů, od těch nejmenších až po části letadla. Venku jsou vystavena různá děla a pár vozidel.

batterie todt Batterie Todt.

S dobrým pocitem opouštíme i toto místo a směřujeme směr dnešní nocleh. Opět volíme F1, která se nám zdá být i finančně přijatelná. Večeře zatím probíhají za pomoci propanbutanového vařiče a zásob z domova.

4.6.2009 čtvrtek (Boulogne-sur-Mer – Honfleur – 392,3km): Ráno přicházím na 1. nepříjemnost a to, že automatické mazání řetězu funguje podezřele divně. Málo maže. Tím ovšem nepříjemnosti začínají. GPS-ka, která do této doby zlobila, již nezlobí, neboť již nefunguje vůbec. Jsme odkázáni na mapu a Roadbook. Cesta směr Rouen (hlavní město Normandie) je velice dobře značená. Horší je to při průjezdu městem, kde chceme jet směrem Chateau-Gaillard. Místo, kde se nachází trosky pevnosti ze 12. st., zbudované Richardem Lví Srdce. Samotnou pevnost nacházíme celkem snadno, cesta k ní je již horší, ostré klesání, ostré zatáčky, úzká silnice. Naštěstí potkáváme jen jeden osobní vůz, který nám uhýbá a dává nám přednost. Po krátké prohlídce tohoto zajímavého místa,

společné foto u zříceniny Společné foto u zříceniny.

které je bohužel momentálně uzavřeno z důvodu rekonstrukce a nutných oprav,

zřícenina Zřícenina.

směřujeme do města Le Havre, kde přejíždíme most „Pont De Normandie“. Francouzi mají evidentně motorkáře rádi, na rozdíl od ostatních nic neplatíme. V této lokalitě se to již hemží všelijakými US Jeepy a jinými válečnými vozy. Je to krásný pohled, vidět tolik historických vojenských vozidel prohánět se mezi námi. V rychlosti si prohlížíme místní velký přístav a začínáme vyhledávat opět ubytování. Daří se nám to celkem rychle. Cenou jsme ovšem zaskočeni a tak volíme přejezd do nedalekého města Honfleur, kde se podle GPS (N95) také nachází F1. Přejíždíme ještě jednou tento zajímavý most a hned za ním sjíždíme do města, kde opět nacházíme F1 bez větších problémů. Cena je ovšem velmi podobná a tak nemáme jinou možnost, než se s tím smířit. Po ubytování opět vaří paní Vitana a její chutné těstoviny. Od dnešního dne mě každý večer čeká velké plánování a zapisování cesty do Roadbooku, jelikož GPS opravdu nehodlá fungovat.

5.6.2009 pátek (Honfleur – Bayeux – 157,8km): Konečně jsme si trochu přispali. Dnešní cesta po pobřeží vede do města Caen. Zajíždíme si ještě ke včerejšímu mostu, udělat pár fotek. Projíždíme přes Trouville, Deauville, velká přímořská letoviska, která se těší velké oblibě díky svému půvabu. V Cabourgu opouštíme pobřeží a po chvilce vjíždíme do města Caen. Zkoušíme zde najít „Memorial“, ale nedaří se nám. Vracíme se tedy na začátek a necháváme motorku na parkovišti, v domnění, že jej nalezneme pěšky.

moto policie Moto policie.

Ani to se nám nedaří, neboť nám dává horké počasí co proto. Po neúspěšné procházce

historická část Historická část města.

po městě nasedáme na motorku a směřujeme opět k pobřeží, tentokrát do města Ouistreham navštívit zdejší „Le Grand Bunker“.

le grand bunker Le Grand Bunker.

Po cestě ještě zakupujeme sprej na řetěz, neboť automatické mazání stále stávkuje. Vina je zřejmě na nevhodném zvolení náplně, která je hustější (do vyšších teplot). U pevnosti slyšíme rodný jazyk a tak se dáváme s krajany do řeči. Dovídáme se pár zajímavých informací, jeden z nich je dokonce Brňák. Ve městě je ještě jedno muzeum a to „Commando 4“, bohužel ho nenavštěvujeme, zajímavostí je moc a času málo. Směřujeme do města Arromanches, bohužel je to zde již samá objížďka. Ve městě Lion-sur-Mer si prohlídneme památný tank a pokračujeme dál v cestě. Těsně u města Reviers míjíme kanadský hřbitov. Nedaří se nám najít žádnou benzínku a jelikož je to již akutní, volíme jako nový směr Bayeux. Arromanches si necháváme na další den. Jelikož si jsou místní vědomi toho, že je výročí vylodění, ceny za ubytování tomu odpovídají. Po večeři nás čeká výměna zadních brzdových destiček, které si vezeme s sebou.

6.6.2009 sobota (Bayeux – Cherbourg – 215km): DEN D! Celá Normandie tímto dnem žije, ve většině oken vlají americké, kanadské, anglické a další vlajky. Spousta občanů je vojensky oděna a to i včetně malých dětí. Po cestě do místního muzea nás zaskakuje policie, která uzavřela spoustu silnic a tak není jednoduchý najít tu správnou cestu. Nakonec motorku necháváme na parkovišti a vydáváme se směr muzeum pěšky.

tank u muzea Tank u muzea ve městě Bayeux.

Hned u muzea je i britský hřbitov, který si nemůžeme nechat ujít a obzvlášť v tento výjimečný den. Proplétáme se spoustou veteránů s rodinami a ne zřídka se setkáváme se slzami v očích a to převážně v očích „Hrdinů!“.

britsky hřbitov Britský hřbitov.

Opouštíme tuto posvátnou půdu a vyrážíme směr Arromanches. Místní muzeum má ale zavřeno, jelikož se tu koná nějaké živé vystoupení. Na pláži se již prohání obojživelníci, vojáci a v oceánu lodě.

obojzivelnik vojáci na pláži                        Obojživelník.                                                 Vojáci na pláži.                     zacatek vylodeni vylodeni                        Začátek vylodění.                                                 Vylodění.

Nemůžeme si nechat ujít proslulý most „Mulberry“.

most mulberry Most Mulberry.

Dalším zajímavým místem je město Colleville-sur-Mer, kde se nachází hřbitov amerických vojáků. Do města se nám bohužel nedaří dostat. Policie sem nepouští ani nohu. Při pokusu nalézt jinou cestu se dostáváme do města Longues-sur-Mer, kde nacházíme pozůstatky dělostřelecké baterie a také kemp plný vojenských vozidel všeho druhu. Setkáváme se zde i s českou vlajkou vlající nad stanami, pod kterými je cedule „54. Motorota Motoprapor“.

válečné stroje motoprapor                        Válečné stroje.                                                 Motoprapor.

Bohužel zde nikoho z krajanů nenacházíme a tak se dáváme opět na cestu. Do St. Laurent-sur-Mer se nám nedaří nalézt žádnou volnou cestu a taktéž na pláž Omaha. Po několika neúspěšných pokusech nás cesta přivedla na hřbitov německých vojáků. Zde zaslechneme opět rodnou řeč a tak opět dostáváme pár rad a zajímavých tipů. Dovídáme se také, že všechny tyto uzávěrky jsou kvůli americkému prezidentu Obamovi. Nevzdáváme se a pokoušíme štěstí u památníku „Pointe du Hoc“, památníků věnovanému „Rangerům“.

pointe du hoc útesy                Cedule Pointe du Hoc.                                                 Útesy.                            bunkr Bunkr.

Po prohlídce pokoušíme opět štěstí a snažíme se dostat opět do města St. Laurent, ale cesta je bohužel stále uzavřena. Naštěstí se nám daří nalézt jinou cestu k vysněné „Omaha Beach“. Konečně jsem se jí dočkal. A stála za tu námahu. Dnešní den zakončujeme ve městě Cherbourg. Po cestě začíná pršet a tak dáváme možnost naším nepromokům ukázat jejich kvalitu.

7.6.2009 neděle (Cherbourg – Vannes – 411,9km): Venku je zataženo, ale naštěstí neprší. Důvod naší cesty sem, je obrovské akvárium a hlavně jaderná ponorka „Le Redoutable“.

jaderná ponorka Jaderná ponorka.

V muzeu naleznete opravdu vše co nějak souvisí s podmořským světem. Věže, výzkumné ponorky, potápěčskou výbavu, podmořské nálezy, atd… Prohlídka jaderné ponorky byla zážitkem zcela nepopsatelným. Uvnitř uslyšíte dokonce zvuky, jako by byla v provozu. Procházíte strojovnou jídelnou, kuchyní, přes pokoje posádky, torpédovnu až po kapitánský můstek.

strojovna kapitánský můstek              Uvnitř ponorky - strojovna.                       Uvnitř ponorky - kapitánský můstek.

Při východu z muzea zjišťujeme nepříjemnost v podobě slejváku. A tak si čekání krátíme občerstvením. Po chvilce naštěstí přestává pršet, ale zůstává zataženo. Vydáváme se směrem Sainte Mere-Eglise, kde se nachází muzeum „Airborne“, věnované „paragánům“.

pomník Pomník.                                                      výstavu v muzeu Výstava v muzeu.

Dokonce máme štěstí neboť zrovna seskakuje obrovské kvantum „paragánů“ z letadel. Po prohlídce muzea vyrážíme směrem „le Mont St.-Michel“.

le mont st. michel le Mont St. Michel.

Docela mě zaráží, jaký je problém na „národní silnici“ (něco jako naše okreska) nalézt benzínku. Narážíme na ní až po cca 100km. Často vzpomínám na hustou síť benzínek v ČR. Po příjezdu k tomuto zvláštnímu místu platíme 1euro parkovné a jdeme na prohlídku. Těžko to popsat. Uvnitř je pár úzkých uliček, spousta obchůdků se suvenýry, nějaké restaurace, muzea …. My volíme jen malou procházku (ovšem těch schodů bylo až až). Cílem dnešního dne je město Vannes, kde opět využíváme nocleh v F1.

8.6.2009 pondělí (Vannes – Saintes – 489,1km): Venku prší a prší. Nedá se nic dělat a tak vyrážíme v dešti. Jsem mile překvapen jak motorka parádně sedí. Místy prší tak, že nic nevidím. Nedaří se nám nalézt správnou cestu do města Carnac a po nějaké době to vzdáváme. Stále prší tak silně, že by případná prohlídka gigantických kamenů nebyla stejně možná. Takže jedeme směr La Rochelle, podívat se na ostrov „Ile De Ré“. Přejíždíme obrovský viadukt, bohužel placený. Hned z kraje zastavujeme a děláme fotky této zajímavé stavby a v tom k nám přichází Holanďan, obdivovat naši motorku. Dokonce mě požádal, zda si ji může vyfotit. Na ostrově zastavujeme u pláže, sluníčko již naštěstí svítí a tak si dáváme malou pauzu. Voda je čistá, ale studená. Naším dalším cílem je další ostrov. Tentokrát „Ile D’Oléron“, kde chceme navštívit pevnost Boyard.

pevnost boyard přístav                       Pevnost Boyard.                                         Přístav v Boyardville.

Bohužel přijíždíme do města v pozdních hodinách a žádná loď již k pevnosti nejede. Z pláže děláme alespoň nějaké fotky a vyrážíme se ubytovat.

9.6.2009 úterý (Saintes – Montauban – 486,6km): Dnešní den, je spíše ve znamení přesunu. Venku opět prší jak… Projíždíme městem Bordeaux a jedeme dál směr Perigueux navštívit malou vesničku Castelnaud La Chapelle, kde nás zajímá hrad Castelgard.

castelgard1 castelgard2
Hrad Castelgard.

Jedná se o hrad ze známého filmu „Proud času“. Je zde vystavena spousta dobových bojových nástrojů a obrovské katapulty.

katapult Katapult (připraven k odpalu :-) ).

Hradů, zřícenin a pevností je zde v okolí velká spousta. Celé okolí řeky Dordogne je velmi půvabné. Ve městě Montauban se ubytováváme opět v F1 a jdeme nakoupit nějaké základní potraviny. Stíháme to těsně před zavřením, naštěstí nás ještě pouští.

10.6.2009 středa (Montauban – Avignon-Rochefort – 425,7km): Pomalu ale jistě se naše dovolená chýlí ke konci a tak jsme nuceni některé místa vynechat a přesunovat se více km. Venku naštěstí neprší, ale je zataženo, což nás již nemůže rozhodit. Vyrážíme směr Millau, podívat se na další pozoruhodný viadukt. Ohromný kolos si prvně prohlížíme ze spod. Až následně se nám daří najít cestu vedoucí přes něj.

most Millau1 most Millau2
Most Millau.

Opět se zde platí. Kousek za mostem sjíždíme z dálnice. Ani netušíme, co nás čeká. Cesta směr Alzon, Le Vigan a dále, je horská cesta a tudíž cca 60km nekonečných toček. Ze začátku si to užívám, ale po čase je to otrava. Mezi tím se nám počasí vyjasnilo a je pro změnu hrozné horko. Vyndáváme termovložky a dál jedeme jen na lehko. Dorážíme do města Nimes, kde si chceme prohlédnout arénu, kde se odehrávaly gladiátorské zápasy.

aréna v Nimes Aréna ve městě Nimes.

Na první pohled to vypadá jako by byla aréna opravovaná a uzavřená. Naštěstí se nám daří najít vstup. Zřejmě se tu ale odehrával nějaký koncert, neboť likvidují pódium a demontují aparaturu. Myslím, že by si tohle místo zasloužilo vynechat takovéto akce, prohlídka by byla zajímavější a ničím nerušená. Po prohlídce vyrážíme na nedaleký 2000let starý Aquadukt „Pont du Gard“.

pont du gard1 pont du gard2
Aquadukt Pont du Gard.

Opět se ukazuje jak mají Francouzi rádi motorkáře, neboť nás pouští na parkoviště bez placení mimo závory. Po prohlídce potkáváme na parkovišti Slováky. Dáváme se s nimi do řeči a zjišťujeme, že nás již viděli u Mont St. Michell. Po chvilce příjemného rozhovoru vyrážíme směr Avignon hledat F1. Na večeři jdeme do blízké restaurace. Obsluha neumí moc anglicky a jídelníčky mají jen francouzsky a tak si dáváme jedno ze dvou hotových jídel. Jsme moc zvědaví co to vlastně bude. :-)

11.6.2009 čtvrtek (Avignon-Rochefort – St. Julien en-Genevois – 631,4km): Venku je vedro už od rána. Vyrážíme tedy na lehko. Dnes máme v plánu „Grand Canon du Verdon“ a následně větší přesun směr Švýcarsko.

most Most po cestě na Canyon.

Cesta od Riezu směr Canyon je samá zácpa a zatáčka. Při stoupání nacházíme pěkné místo a tak děláme fotky.

canyon du verdon1 canyon du verdon2
Canyon du Verdon.
canyon a mat A tááákhle je to veliký.

Následně sjíždíme dolů k vodě. Voda je tu opravdu čistá, avšak ještě studená. V místní restauraci si dáváme k obědu lososa a moc si pochutnáváme. Po výborném obědu se vracíme kus stejnou cestou a pak se stáčíme kolem Mont Blanc, směr Ženeva. Cesta ze Serres do Grenoble je samá serpentina a samej motorkář, bohužel i náklaďáky a tak si ji užíváme jen z části. Projíždíme městem Albertville, kde jsou hned na začátku obce na silnici nakresleny olympijské kruhy. Cílem dnešního dne je město Annecy. Bohužel je zde ale F1 plná a obdobné motely také. Proto volíme přejezd do města St. Julien, kde je další F1 poblíž naší cesty.

12.6.2009 pátek (St. Julien en-Genevois – Wald am Arlberg – 717,4km): Čeká nás velký přesun a alespoň jedno zajímavé místo. Jedeme směr „Grande Dixence“. Největší Švýcarská hráz. Na Francouzsko-Švýcarské hranici zažíváme okamžiky napětí, neboť při pokusu o zakoupení dálniční známky (rada pro ostatní: dělají jen roční, cca 800,- Kč) si platební terminál vtáhne kartu, ovšem platba se neuskuteční a kartu nám to nechce vrátit. Celník si po pár pokusech již neví rady, neboť reset ani odpojení terminálu od napájení nepomáhá. Povolává si na pomoc dalšího, ale ani ten si neví rady. Snaží se ulehčit napětí a tak se snaží komunikovat kam jedeme, odkud a taky dotazem, zda karta není kradená, zda je opravdu naše. Nakonec pomáhá až telefonní rozhovor s HOT LINE podporou. Bylo to napínavých 30minut. Na konec nám popřeje šťastnou cestu, moc se omlouvá za problémy a radí nám nejbližší benzinku, kde známku jistě zakoupíme. Cesta po dálnici je nezáživná, což se ovšem nedá říci o cestě k přehradě.

Grande Dixence Hráz Grande Dixence.

Ta je až moc zajímavá. Úzká, klikatá, rozkopaná, kamení na silnici. Vrchol přehrady se nachází ve výšce 2365 m.n.m. Výška hráze dosahuje úctyhodných 285m.

okolí GD Zasněžené vrcholky hor v okolí hráze.

Naše prohlídka bohužel probíhá jen ze spod, jelikož je to kus prudké cesty vzhůru, čemuž nejsme přizpůsobeni. Po návratu na hlavní komunikaci se dáváme směr Bern a Zurich. Dálnice na Zurich je totálně ucpaná (kam se hrabe D1), přitom není vidět žádná dopravní nehoda. Za Zurichem pokračujeme směr Vaduz. Hlavní město Lichtenštejnska.

lichtenštejnsko Lichtenštejnsko.

Přijíždíme až v pozdních hodinách. Strávili jsme zde asi 45 minut a musím říct že místní jsou velice slušní a ochotní. Jelikož se nám nedaří najít žádné levné ubytování, zakupujeme dálniční známku do Rakouska a vyrážíme směr Innsbruck. Po cestě sjíždíme do malého městečka a zkoušíme štěstí zde. Venku už je tma a poprchá. Nacházíme „Gasthof“ s nápisem „Motorradfahre Willkommen“, kde se nakonec ubytováváme i když cena není nejnižší. Místní kuchař byl dokonce tak ochotný, že nám uvařil ještě teplou večeři, přesto že měl již uklizenou kuchyni. S takovou ochotou se bohužel v ČR nesetkáte.

13.6.2009 sobota (Wald am Arlberg – Brno – 732,3km): Návrat domů jsme zvolili záměrně v sobotu, abychom měli čas se trochu aklimatizovat před prvním pracovním dnem po delší době. Po výborné snídani vyrážíme směr Innsbruck, Salzburg a Linz. Kousek před Vídní sjíždíme z dálnice, neboť se chceme vyhnout Vídni a směřujeme na Hollabrunn a následně Hatě. Poslední tankování v Rakousku je trochu adrenalinové. Neboť nám obsluha po natankování sděluje, že karty nebere. Na oknech mají nálepky „Visa, Mastercard“ a za pultem vidíme dokonce terminál. Bohužel ho asi obsluha neumí používat. Tuším, že bude zle, neboť v peněžence je posledních 10 euro a máme platit 13,70 euro. Po kapsách se nám daří ještě najít nějaké drobné a vyskládáváme to i v centech a to do posledního centu, nic nám nezbylo. Že se nacházíme v ČR poznáváme hlavně díky katastrofálním silnicím a také díky tomu že mě 2x za cca 300m nedává auto přednost a já musím razantně na brzdy. Návrat do reality je hrozný. Domů dorážíme po cca 9 hodinách strávených na cestě.

Po celou dobu dovolené jsme neměli žádný problém domluvit se s místními obyvateli anglicky, před čímž nás všichni varovali. Francouzi jsou ochotní a příjemní lidé. Nebyl vůbec žádný problém vyměnit pokoj za jiný, s výhledem na parkoviště (na motorku), někteří dokonce chápavě přikyvovali. Zvláštní pozoruhodnost je ve Francii motoškola. Žáci zde jezdí na motorce sólo, většinou 3 za sebou a za nimi jede instruktor autem. Motorky mají kompletně orámovaný, včetně světel, řidítek atd. Vypadá to velice zajímavě.

Závěrem musím poděkovat několika lidem. Největší díky samozřejmě směřují mé přítelkyni za její výdrž, trpělivost a odhodlanost něco vidět. Další obrovský dík směřuje ke kamarádovi Zdeňkovi za zapůjčení kufrů, neboť moje byly z technických důvodů nepoužitelné. No a samozřejmě všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na přípravě, ať už cesty nebo motorky a v neposlední řadě, všem co nám drželi pěsti a těšili se na náš šťastný návrat.

Celkem jsme najeli 6155,5km. Projeli jsme 5 států mimo ČR. Viděli jsme nepřeberné množství zajímavých míst a bohužel mnohem víc jsme toho vynechali.

Dovolená nás celkem vyšla na 37.500,- Kč (za oba), což je víc než jsme čekali.

Průměrná spotřeba se pohybovala od 5l/100km do 6,5l/100km (dálnice v Německu 150km/h), což myslím ve dvou lidech a s kufry je velice pěkná cifra.


Kontakt: Email

(c) 2009 www.mat-bike.cz | Vyrobil Mat